*****HUDBA
Linkin Park je jedna z nejznámějších kapel současnosti. V jejich hudbě se v sobě spojuje hned několik hudebních žánrů. Jako každá skupina mají i Linkin Park své příznivce i zaryté odpůrce. Pojďme se tu teď pokusit o nestranný a objektivní pohled na nové album Meteora.
Po téměř třech letech čekání kapela konečně sedla do studia a nahrála dvanáct nových skladeb, jež jde do jedné označit za zajímavé. Po třináctivteřinovém intru na vás vletí pěkně zhurta Don´t Stay. Ačkoli na prvotině Hybrid Theory kytarové riffy rozhodně neustupovali do pozadí, Don´t Stay zní surověji a svým spůsobem méně vyumělkovaně. Následující Somewhere I Belong je prvním singlem a najde se v ní přesně to, co Linkin Park umí nejlépe, kombinace tvrdších pasáží s nasamplovanými vložkami, silný zpěv i pasáže hip-hopu. V Lying From You a Hit The Floor je dán velký prostor rapu Mika Shinody, a právě na těchto skladbách je vidět jeho velký posun vpřed. První pomalejší písní je Easier To Run, která oplývá velkou melodičností a chytlavostí, aby posluchač neunikl nadlouho, přijdou hned vzápětí dvě tvrdčí věci Faint a Figure. 09. Zpět na vlnách hard rocku zvučí Linkin Park tak , jak by od nich člověk čekal. Hrají zajímavě, melodicky a nic nekazí. V Breaking a Habit opět hoši dokazují, že hrát umí a malé odbočky a experimentování jim nejsou cizí. Jen jediná skladba na pouhé tři minuty vrátí zpět dobu Hybrid Theory. From The Inside hodně připomíná písně ze slavného alba. Do úplně nových směrů se naopak skupina pouští v Nobody´s Listening. Příjemná skladba plná etno samplů je víc než zajímavě popjatá a potěší. V Session má DJ Jos Hahn právě dvě minuty 24 sekund, aby předvedl své umění. Session možná není tak výbornou věcí jako Cure from the Itch z Hybrid Theory, ale vložka kvalitně naladí na poslední dílo. Meteoru uzavírá píseň Numb, která je jednou z největších pecek na albu.
Za dva roky pauzy Linkin Park hudebně hodně pokročili, a proto je jejich deska kvalitní. I když je na novince znatelný posun od agresivního nu-metalu k proplétaní crossoveru, musí se nechat, že tahle kalifornská šestice hudbu dělat umí.
*****
Support Lesbiens - Tune Da Radio
Docela dobře si dovedu představit, jak je asi
ortodoxním fandům Supportů. Jejich oblíbenci vydali v krátké době dvě komerčně
velmi úspěšná alba, Regeneration? a Tune Da Radio. Hudba doznala značných změn a
přišla sláva. Kolem skupiny se rozpoutal mediální kolotoč, skromné české poměry
nevídaných rozměrů. Však je součástí tohoto kolotoče i tato recenze, není-liž
pravda. Mnoho skalních si určitě postesklo nad skutečností, která novým
příznivců zůstává utajena. Kapela už existuje deset let a její starší alba So,
What?( 1993) a Medicine Man ( 1994) rozhodně nejsou méně cennějšími sourozenci
dvou výše jmenovaných. Věřím však, že opravdovým příznivcům udělal současný
úspěch Lesbiens radost. Muzika se totiž nedělí jen na komerční a nezávislou,
ale Hlavně na dobrou a špatnou. Tune Da Radio patří k té dobré části. Tak dobré,
že se jí podařilo proniknout i do éteru českých rádií, která anglicky zpívajícím
domácím iterpretům nejsou příliš nakloněna. I když jsou skladby z TDR hodně
taneční, stále těží z kvalitního rockového základu, který je činí velmi čistými.
A pak ty kytary. Kytary zní vybroušeně a požitek z poslechu činí absolutním.
Desku stojí za to přehrát hned napoprvé a několikrát za sebou a nechat působit
jednotlivé nástroje, které vystupují při opakovaném přehrání stále jasněji.
Příznivce tvrdšího soundu uspokojí M.F. Stealing a Wareligion. titulní Tune Da
Radio, nebo In Da Yard, nejspíš už zachytil každý, komu třmínek, kovadlinka a
bubínek ještě tvoří funkční ústrojí. Chlapci vystupovali v červnu jako hlavní
host Lucie na jejím turné.Potěšitelným zjištěním je cena, která v případě
cédéčka nepřesahuje tři stovky. Pokud ovšem váš lokální prodejce nemusí platit
alimenty a cenu nezvedne nad celostátní průměr.
*****